V LITE jsem se začala učit jako člověk, který sice prošel klasickou středoškolskou výukou angličtiny, která v něm ale velké a citelné stopy nezanechala. Proto pro mě bylo velmi povzbuzující, že jsem již první kurz v LITE ( letní intenzivní kurz) končila s pocitem, že umím více, než po několikaletém studiu na střední škole.
Všechno to začalo ukázkovou hodinou, na kterou se mi vlastně moc jít nechtělo. Ale už zde mne mile překvapil způsob výuky. Přesto jsem šla na první hodinu s trochou nedůvěry. Pochopte, vzpomínky na má studia angličtiny přece jen udělaly své. Po čtyři roky jsem se utvrzovala v tom, že angličtinu neumím, neumím a neumím. A teď mě čekalo deset dní a měly by to změnit? Věřte, změnily. Během těchto dní jsem se přestala angličtiny bát a pochopila jsem , že se ji dokážu naučit i já. A nejen to, během třičtvrtě roku jsem s týmem LITE prošla dalšími pěti úrovněmi a nyní se pyšním certifikátem Intermediate.
Co pro mě bylo v LITE nejdůležitější? To se asi nedá říct, tak jednoznačně. Asi je to fakt, že na rozdíl od „klasické výuky“ alespoň jak ji znám (kdy student čeká až na něho dojde řada) mohu v LITE po většinu vyučovacího času mluvit anglicky. Střídání partnerů ve výuce přispělo k tomu, že jsem snadno ztrácela ostych mluvit před ostatními. Navíc to člověka udržuje „ve střehu“. Konverzace mě naučily mluvit na dané téma, když po přečtení zadání jsem měla pocit, že ze mě vůbec nic nevypadne. Během konverzací jsem také přišla na to, že dokážu hovořit anglicky, aniž bych přemýšlela nad tím, jestli jsem udělala či neudělala chybu. Ano, přestala jsem se bát otevřít pusu. Hodně důležité pro mě bylo, že jsem během procvičování v hodině používala své vlastní věty a tak je pro mne mnohem snazší opět si na ně vzpomenout.
Jarka Urbancová